Aktuality
3. kolo přijímacího řízení pro školní rok 2017/2018
20.6.2017

Podrobnější informace o počtech volných míst do jednotlivých oborů vyhlášených ve 3. kole přijímacího řízení do 1. ročníků pro školní rok 2017/2018 najdete v blogu školy. 

 
 
Kalendář akcí
Anketa
Jak na vás působí nový web?
Čistě
Moderně
Přehledně
Standardně
Celkem hlasovalo: 981
 
 
Virtuální prohlídka školy

 
 
 
 
 
 

Historie a současnost


Historie SOU je spojena s Národním podnikem TOS Hostivař. Ten vznikl sloučením závodu Podhajský a závodu Kameníček a spol. HistorieZáklad organizované výuky učňů byl položen v roce 1941 v závodě Ing. Podhajského. Řemeslu se tehdy učilo 150 učňů ve 3 ročnících. V roce 1947 se mění název učňovské dílny na Středisko pracovního dorostu (SPD).

V roce 1953 je SPD přemístěno z mateřského závodu v Hostivaři do objektu bývalých Chotěbořských kovodělných závodů ve Strašnicích, v Dubečské ulici 43, a stává se Učilištěm státních pracovních záloh č. 25. Zde dochází ke změnám ve výuce, kdyněkteré tříleté obory jsou nahrazeny dvouletými. Po dvou letech, po zjištění nedostatků plynoucích ze zkrácené výuky, jsou dvouleté obory opět nahrazeny tříletými.

HistorieV roce 1957 jsou Státní pracovní zálohy zrušeny a je zřízeno Odborné učiliště n. p. TOS Hostivař. Původně vyučované obory Strojní zámečník, Soustružník kovů, Frézař a Brusič se průběžně rozšiřují o výuku oborů Nástrojař, Provozní elektromontér a Lakýrník.

Pro zajištění výuky učňů bydlících mimo Prahu je zřízen v Praze - Holešovicích domov mládeže. Pro svoji velkou vzdálenost od učiliště však nevyhovoval a byl směněn za domov mládeže v Praze – Vinohradech. V roce 1966 je v odborném učilišti zavedeno pětileté souvislé studium Univerzální obráběč kovů, zakončené maturitní zkouškou. Poslední ročník tohoto studia končí v roce 1974. V roce 1978 se mění název na Střední odborné učiliště strojírenské, které vyučuje učně ve čtyřletém oboru s maturitou Mechanik seřizovač a v dříve vyučovaných tříletých učebních oborech. V tomto roce je také otevřen druhý domov mládeže v Hostivaři, v ulici U Pekáren. V roce 1979 až 1980 jsou vystavěny a zprovozněny dvě nové dílny ve Strašnicích, a to brusírna a zámečnická dílna. V roce 1984 je vlastními silami vybudován Klub SOU v místě bývalé brusírny a zahájena stavba kanceláří určených mimoškolní výchově, včetně knihovny. Kanceláře jsou dokončeny v roce 1987.

V roce 1989 zahajuje učiliště výuku nového učebního oboru vhodného zejména pro dívky Technickoadministrativní pracovnice, a následně i nástavbového maturitního studia Technickohospodářské a správní činnosti. V roce 1991 se učiliště vyčleňuje z n. p. TOS Hostivař, jehož je až dosud součástí, a stává se samostatnou příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem průmyslu. V roce 1992 přechází pod Ministerstvo hospodářství. V roce 1996 se zřizovatelem stává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. K další etapě rozvoje SOU dochází v roce 1998, kdy se učiliště slučuje se Středním odborným učilištěm strojírenským Praha 5 (Motorlet) a od školního roku 1998/99 zahajuje v Dubečské ulici výuku maturitního oboru Letecký mechanik a učebního oboru Mechanik opravář pro letadla. V roce 2000 dochází ke sloučení našeho SOU s SPV Voctářova, Praha 8, se kterým získáváme svářecí školu, a s SPV Křížová, Praha 5, které dosud vyučuje odborný výcvik Technickoadministrativních pracovnic. Od 1. ledna 2001 je zřizovatelem SOU hlavní město Praha. Pedagogové učiliště zpracovávají projekty na podporu odborného vzdělávání. Po jejich doporučení Magistrátem hl. m. Prahy a schválení Ministerstvem školství ČR doplňujeme učiliště o nové CNC obráběcí stroje, novou počítačovou učebnu pro výuku počítačového kreslení a řízení obráběcích strojů (CAD/CAM systémů) a pro letecké mechaniky doplňujeme učební pomůcky o letadlo Čmelák.

V roce 2003 dochází k dalšímu sloučení učiliště se Středním odborným učilištěm strojírenským v Praze 5 - Radotíně. Tímto sloučením dochází k posílení počtu žáků především v oboru Technickoadministrativní pracovník a nástavbovém oboru Technickohospodářské a správní činnosti, ale i k posílení počtu žáků ve strojírenských oborech.

Od školního roku 2005/06 končí platnost učebních osnov učebního oboru technickoadministrativní pracovník. Tím také končí možnost nabídnout vhodný obor děvčatům. Proto vedení SOU hledá alternativní možnost vzdělání pro dívky. Náhradou je maturitní obor Peněžní manipulant, který učí jediné učiliště v ČR, a to v Brně. Stáváme se druhým českým učilištěm s tímto oborem. 1. září 2005 zahajuje výuku 1. ročník tohoto nového oboru určeného zejména dívkám.

Před koncem školního roku 2004/05 probíhají na Školském úřadu MHMP a u radního pro školství jednání o optimalizaci učilišť. Přicházíme se společnou iniciativou s SOU telekomunikačním, Praha 10, Jesenická 1 a SOU technickým, Praha 10, Průhonická 6 na vzájemnou spolupráci v budoucnu. Proto nabízíme již pro příští školní rok studijní a učební obory společně. Tím rozšiřujeme nabídku oborů o elektroobory, telekomunikační a dopravní obory a o obor knihař.

I SOU telekomunikační má dlouhodobou historii. Již od roku 1949 pořádá Krajská správa spojů Praha roční kurzy dívek pro funkci letovačka. Spojová učňovská škola je v Praze založena v roce 1950 v Praze 2, Politických vězňů 2. V této budově byl současně internát. Školu spravuje Středisko pracujícího dorostu ministerstva spojů při Městské telefonní správě Praha. S rozvojem telekomunikační techniky se již od roku 1960 rozšiřují obory a vznikají i studijní, maturitní obory. Škola má název Střední odborné učiliště spojů.

V roce 1978 škola získává konečně vlastní objekt. Teoretická výuka probíhá v nové budově v Jesenické ulici na Zahradním Městě. Ředitelství telekomunikací Praha souběžně s tím dokončuje práce na vedle stojící budově, kde je roku 1981 zahájena praktická výuka jednotlivých oborů. Od roku 1983 jsou zde v provozu dva systémy Veřejných telekomunikačních ústředen, na které jsou zapojena další zařízení v jednotlivých odborných učebnách. Vznikla tak naprosto ojedinělá veřejná telekomunikační síť věrně imitující reálné provozní prostředí. Až do roku 1990 je škola jedním ze závodů Ředitelství telekomunikací Praha. Po osamostatnění vzniká škola s novým názvem Střední odborné učiliště telekomunikační. Od roku 1989 má škola první učebnu výpočetní techniky a od tohoto okamžiku se dá sledovat technologický vývoj směřující k úplné digitalizaci přenosu dat. V roce 1995 škola předává zpět Českému Telecomu a. s., nástupnické organizaci Ředitelství Telekomunikací Praha, objekt v Černokostelecké ulici, kde probíhala část výuky odborného výcviku.

Škola po celou dobu svého působení nabízela výuku telekomunikačních oborů, v závěru její samostatné činnosti tříletý obor Spojový mechanik se zaměřením pro vnější spojová zařízení nebo se zaměřením pro vnitřní zařízení ukončený výučním listem, a obor čtyřletý, Telekomunikační mechanik, ukončený maturitním vysvědčením.

Po náročných jednáních se zřizovatelem - Magistrátem hl. města Prahy - a po náročné celoroční přípravě vzniká k 1. července 2006 integrací výše uvedených tří subjektů Střední škola elektrotechniky a strojírenství. Teoretická výuka strojírenských oborů a oboru Peněžní manipulant probíhá od 1. září 2006 v Dubečské ulici, teoretická výuka ostatních oborů v Průhonické ulici. Odborný výcvik strojírenských oborů je vyučován v Dubečské ulici, oborů telekomunikačních v Jesenické ulici, elektrooborů v Průhonické ulici, drážních oborů v ulici U Trati, oborů Peněžní manipulant a Knihař v ulici U Pekáren.

HistoriePřipravuje se nástavba školy v Jesenické ulici. Předpokládané dokončení je v srpnu 2007. Od září 2007 by v dostavěné budově měla probíhat teoretická výuka všech žáků školy. Volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy a personální změny v Radě hl. m. Prahy a na odboru školství MHMP způsobily, že se slíbené prostředky v rozpočtu města nenašly a v roce 2007 je nutné stavbu zastavit a zakonzervovat ji. Začínají další kola horečných jednání s novým vedením radnice Prahy. Nakonec se daří získat z rozpočtu zřizovatele pro rok 2008 50 mil. korun a od 1. ledna 2008 stavbu zase naplno rozjet. Přes různé problémy a těžkosti se daří stavbu v listopadu 2008 dokončit a následně i zkolaudovat.

5. ledna 2009 zahajujeme plný provoz budovy v Jesenické ulici, celá teoretická výuka se stěhuje do nově vystavěných a zrekonstruovaných prostorů a začínáme psát novou historii společné školy.

V červnu 2009 dochází rozhodnutím Rady a Zastupitelstva hl. m. Prahy k dalšímu slučování, tentokrát se Střední odbornou školou U Vinohradského hřbitova 3, Praha 3 s tím, že nástupnickou organizací se stává od 1. července 2009 naše škola. Tím získáváme nový obor Strojírenská a elektrotechnická zařízení. Další obory, které střední odborná škola vyučovala (Přírodovědné lyceum a Chemicko-farmaceutická výroba) přecházejí na školy, které podobné obory vyučují a mají pro jejich výuku personální i materiální předpoklady a podmínky.

Od 1. září 2009 zahajujeme výuku všech oborů podle vlastních Školních vzdělávacích programů, které jsme zpracovali na základě Rámcových vzdělávacích programů, které vydalo ministerstvo školství. Předností vlastních vzdělávacích programů je důsledná prostupnost mezi jednotlivými obory, odklad definitivní volby oboru a rozhodnutí o maturitním nebo nematuritním výstupu až na konec 1. ročníku, kdy žáci skládají ročníkové zkoušky. Jejich výsledek a studijní výsledky v 1. ročníku ovlivní další vzdělávací cestu.

Na základě jednání s magistrátem předáváme zřizovateli objekty U Pekáren 1, Praha 10 – Hostivař, U Trati 27a, Praha 10 – Strašnice a Voctářova 14, Praha 8. Škola má slíbené prostředky získané prodejem objektu U Pekáren na přebudování areálu v Průhonické ulici, kde má být vybudována na místě nevyhovující budovy tělocvična a ve volných prostorách venkovní sportovní areál.